Netuším, jak to začalo, možná když jsem jako malá vždy ze skříně vzala fotoaparát na film a utíkala ven fotit. Bohužel jsem vždy nějak vyfotila jen nohy, místo portrétu. Nu, nakonec jsem trochu povyrostla a k Vánocům jsem dostala první digitál na tužkové barerky, který mimochodem funguje dodnes!
Jenže ten mi po čase přestal stačit, a tak jsem přišla k první zrcadlovce. Úplný základ základů byla, ale naučila jsem se na ní vše. A protože peníze si netisknu, časem jsem přešla na poloprofesionální fotoaparát stejné značky a nadšeně už jela za mými vůbec prvními klienty (někteří jsou stálými klienty dodnes). A za to vše mohu vděčit jen jedné osobě – Andy!
Ne, že by přestal fotoaparát stačit, ale dostala jsem úžasnou možnost si jet vyzkoušet profesionální techniku, i když starších řad. A bum ho! Do měsíce jsem doma měla profi-tělo s pevným sklem. Půl roku do rodiny přšel ještě makroobjektiv, a nakonec i zoom, který používám tak v 80% procentech focení.
A tak se stalo, že já a můj foťák spolu s autem cestujeme po naší krásné zemičce a tvoříme nerozlučnou trojici.